Nejčastější rada, největší pravda, ale zároveň nejtěžší věc na světě.
Slyšela jsem to milionkrát a milionkrát si to říkala sama v hlavě. Ale místo puštění, mozek házel fatal error.
Aha, díky, za radu. A jak se to teda sakra dělá?
No, a pak jednoho dne. Prostě práh trpělivosti přetekl. Kapacita došla úplně nakonec a už bylo mimo moje možnosti to stále řešit. Bylo mi to zkrátak jedno.
A to, ať už šlo o zdraví, zamilování se, shánění koně ke koupi, hledání nových klientů… zkrátka cokoli. Pak už mi jen proběhne hlavou – Ať to dopadne k mému největšímu dobru, nebo ať se ke mně dostane to, co má. A konec, začnu se zabývat něčím jiným.
Nebývá neobvyklé, že řešení dorazí už druhý den.
Takže se ptám: Je možné nastolit ten „uprdelní“ moment nějak dřív, než dorazí celkové vyčerpání ze situace? Nevíme…